Tiskové zprávy

Podle tří čtvrtin Čechů mohou být tělesně postižení lidé přínosem pro společnost. Třetina tvrdí, že jejich obec není dostatečně bezbariérová

Podle tří čtvrtin Čechů aktivních na internetu mohou lidé s tělesným postižením pro společnost představovat přínos. Výzkum také ukázal, že více než jedna třetina respondentů má aktuálně ve svém okolí handicapovanou osobu. Co se týče začlenění těchto jedinců do společnosti, více než tři čtvrtiny dotázaných míní, že by k němu mělo docházet.

Zajímavé výsledky přinesla i otázka na bezbariérovost obcí: třetina dotázaných si nemyslí, že je obec, ve které bydlí, adekvátně uzpůsobena pohybu lidí s tělesným postižením.

Výzkum realizovala společnost Nielsen Admosphere metodou online sběru na vzorku pěti set respondentů z internetové populace Českého národního panelu starších 15 let.

Tělesně postiženou osobu, za kterou se považuje člověk s převažujícím nebo trvalým znevýhodněním v pohybových schopnostech, které ve značné míře znesnadňuje vykonávání běžných každodenních aktivit, má ve svém okolí více než jedna třetina respondentů. Tři čtvrtiny následně uvedly, že jedinci s tělesným postižením mohou být přínosem pro naši společnost (50 % odpovědělo „určitě ano“, 24 % „spíše ano“). Tento názor převažoval ve větší míře u respondentů ve věku 35–44 let (81 %) než například u nejmladších respondentů ve věku 15–34 let (67 %). Každý pátý dotázaný na tuto otázku neodpověděl z důvodu, že neznal odpověď nebo tuto problematiku nedokázal posoudit, zbytek (6 %) se domnívá, že tělesně postižení nemohou být pro společnost přínosem.

Respondenti dále odpovídali na otázku, jak se obvykle zachovají, když potkají na ulici v běžné situaci člověka s tělesným postižením. Většina respondentů (69 %) uvedla, že takovou osobu osloví, ale pouze v případě, že potřebuje očividně pomoci a situaci sama nezvládá. 8 % dotazovaných uvedlo, že by rádi těmto lidem nabídli pomoc, ale neudělají to kvůli obavám, aby člověka s tělesným postižením neurazili. Tento postoj pozorujeme ve větší míře ve skupině 15–34 let (14 %) a mezi respondenty s nejnižším vzděláním (11 %). Stejný podíl dotázaných (8 %) naopak přistoupí k takové situaci aktivně: odpověděli, že postiženého jedince při setkání osloví a snaží se mu nabídnout pomoc. 7 % odpovědělo, že nad přítomností tělesně postižené osoby nepřemýšlí a neudělají tedy v takový moment nic. Žádný z dotázaných neuvedl, že by mu byl kontakt s tělesně postiženým nepříjemný, a proto by ho v takové situaci úmyslně přehlédl.

S tělesným postižením je spjata i důležitá otázka bezbariérovosti prostředí, ve kterém se tito jedinci pohybují. Týká se to například speciálních úprav v městské hromadné dopravě, vstupech a vnitřních prostorách úřadů, ale i jiných veřejně dostupných místech. Více než polovina respondentů je toho názoru, že obec, ve které žije, je dostatečně uzpůsobena pro život tělesně postižených (9 % určitě ano, 44 % spíše ano). Třetina dotázaných si však myslí opak. Zbytek (15 %) otázku bezbariérovosti nedokáže posoudit. Respondenti, kteří uváděli, že jejich  obec není dostatečně bezbariérová, pocházejí ve větší míře z vesnic (37 %) než z měst (zhruba 30 %).

Kvalita života tělesně postižených obecně závisí i na mnoha dalších faktorech a je výsledkem komplexní péče. Respondenti měli možnost vybírat ve výzkumu tvrzení, se kterými se ztotožňují a která popisovala odpovědnost za kvalitu života lidí s tělesným postižením. S největším souhlasem se setkal výrok, že za kvalitu života tělesně postižených odpovídá přístup celé naší společnosti (67 %). Vysokou míru souhlasu vyjádřili dotázaní také s názorem, že kvalita života těchto lidí je individuální a závisí na každém handicapovaném jedinci (46 %). Každý třetí poté souhlasil s tvrzením, že kvalitu života ovlivňují lidé vytvářející legislativu, jako jsou úřady, obce a stát. Téměř třetina se ztotožnila s výrokem, že kvalitu života tělesně postižených mohou ovlivnit především odborníci (lékaři, sociální pracovníci…). 16 % dotázaných označilo rodinu tělesně postižených jako odpovědnou za kvalitu jejich života.

Respondenti také vyjadřovali svůj názor na problematiku inkluze – zda by podle nich měli být jedinci s tělesným postižením začleněni mezi lidi bez postižení, především ve školách a pracovních kolektivech. Více než tři čtvrtiny internetových Čechů tomu vyjádřily podporu (45 % „určitě ano“, 32 % „spíše ano“), desetina naopak s inkluzí nesouhlasí. Ve větší míře takto odpovídali nejmladší respondenti ve věku 15–34 let (17 %) oproti věkové kategorii 35–44 (6 %) a nad 45 let (7 %).

Podle tří čtvrtin Čechů mohou být tělesně postižení lidé přínosem pro společnost